7 tipů na zimní výlet do Brd
Brdy, nejvyšší hory ve vnitrozemí Čech, často zapadaly sněhem tak, že obyvatelé zdejších vesnic zůstali odříznuti od světa. Zasněžené vrcholky však také lákaly první turisty a lyžaře. Vydejte se na místa, která jsou v Brdech v zimě nejkrásnější.
1. Carvánka
Výlet po zimních Brdech nelze začít nikde jinde než tam, kde stávala hájovna Carvánka. Jednalo o nejvýše položené obydlí uvnitř české kotliny a sníh zdejší obyvatele pravidelně odřízl od světa. „Venkovní dveře někdy tak zapadly a zavály, že jsme se jen pracně dostávali ven,“ vzpomínala Růžena Bučková, poslední obyvatelka Carvánky. Hájovna v roce 1931 musela ustoupit právě vznikající vojenské střelnici na Toku. „Tenkrát přijíždívali na Carvánku lyžaři, hlavně z Příbrami. Nejčastějšími hosty byla skupinka lékařů a sester z tamní nemocnice. A tak jsem vždy, kdy se čekala pěkná neděle, upekla velkou třenou bábovku a navařila čaj, a ono jim to moc přišlo k chuti.“
2. Tři Trubky
Zima často potěšila i nejmladší návštěvníky loveckého zámečku Tři Trubky v údolí Padrťského a Třítrubeckého potoka. „Děti lesníků a hajných žijících na hájovně Americe, zámečku a hájovně Tři trubky chodily sáňkovat na úbočí Vrchů,“ vyprávěl brdský lesník Josef Šefl. „Téméř až z vrcholu tohoto hřebene se sjíždělo do údolí řeky Reservy. Nejedny sáňky se v těchto místech zlámaly a kalhoty potrhaly.“
3. Padrť
Kruté zimy trápily také obyvatele – dnes zaniklých – obcí Hrachoviště, Velcí, Kolvín, Padrť a Zaběhlá. Jedna z nejtěžších zim zasáhla zdejší obce v roce 1929, kdy souvislé mrazy dosahovaly -36 °C. „Souvislá vrstva sněhu měřila 150 cm a závěje dosahovaly dvou metrů,“ uvádí zápisy Václava Rottka z Kolvína. „Kolvínští naprosto nic nevěděli o světě a svět o nich. Lidé si alespoň prohazovali cestičky od chalupy k chalupě a uvolňovali dětem cestu do školy. Ve studnách rapidně ubývala voda, vyhladovělá lesní zvěr houfně hynula, následky strašné zimy se nejvíce projevily v zahradách – takřka všechny ovocné stromy tehdy zmrzly.“
4. Nad Maráskem
Nekonečný výhled na zasněžené Podbrdsko, nedalekou Šumavu a – s velkou dávkou štěstí – také špičaté Alpy. Některá místa nabízejí nejzajímavější výhledy právě v zimě, kdy jim načas přestane bránit okolní vegetace. Třemšínské lesy byly a jsou oblíbeným místem lyžařů i zimních výletníků a jedním z takových míst, které nelze minout, je vrchol Nad Maráskem, nejnižší brdská „osmistovka“ nacházející se v jižních Brdech. V jejím okolí se nachází hned několik přírodních rezervací, které skrývají zbytky průvodních lesů.
5. Kuchyňka
„Bílá slunečná zima je tu zvláštním časem. Les se rozestoupí a zmizí pocit sevřenosti. Hladké, štíhlé kmeny buků se změní ve sloupy rozlehlé katedrály a větve v žebrovou klenbu. Nikdy jindy si nemůžeme lépe prohlédnout architekturu starých stormů,“ popisuje Jan Čáka zimu na tomto výrazném vrcholu v hlavním hřebeni. Sedlem mezi Kuchyňkou a Studeným vrchem končí Brdy a začínají Hřebeny. Jihovýchodní svahy Kuchyňky jsou vyhlášeny přírodní rezervací se zbytky původních smíšených suťových lesů Brd.
6. Stožec
Hřebeny nad Dobříší, které zahrnují i vrchol Stožec, bývají v zimě opravdu pohádkové. „Celková nadmořská výška a klimatické podmínky způsobují, že sněhová pokrývka je většinou trvalá a dosti vysoká. Proto lze i z níže položených míst podnikat v zimě lyžařské túry do brdského jádra, oblasti, která je spolehlivým lyžařským terénem. Nejvyhledávanějším cílem je Třemšín a některé vrcholky Hřebenů (Stožec, Písky atd.),“ psaly turistické průvodce v 50. letech. I proto v nich chybí zmínky o středních Brdech, které v té době již byly střeženým vojenským prostorem.
7. Hvíždinec
Zasněžený Hvíždinec byl cílem prvního zimního výletu Klubu českých turistů. Výlet se konal 11. prosince 1892 a cestu si sem prošlapalo sedmnáct mužů a jedna žena, vzpomíná Jan Čáka. Oblast, kde se u Dobřichovic a Řevnic potkává brdské pohoří s Český krasem, vždy lákala romantiky a první turisty svými vyhlídkami do údolí Berounky. „Takovým typickým místem je Hvíždinec, bílá skála z drabovských křemenců, vysunutá nad lesem. Na mnoha místech v okolí byly křemenné skalní útvary rozdrceny v lomech, ale zde se jich lidská ruka nedotkla,“ píše Čáka.
Další články: