František Vinklárek

Byla to náhoda. Pocházím z Hané – narodil jsem se v Lipníku nad Bečvou. V patnácti letech jsem odešel na vojenské gymnázium a protože jsem chtěl v této cestě pokračovat, dostal jsem se do Vyškova na Moravě. Tady jsem také poprvé nastoupil do házenkářského družstva. Samotnou vojenskou službu jsem pak vykonával v Táboře a později v Písku. To se ví, že v obou městech jsem hned začal hrát za tamní Dukly, které byly v druhé lize.

V roce 1962 mě přemístili do posádky v Příbrami, kde se hrála první liga národní házené. Ale se špatnými výsledky. Byla předposlední. Rozhodl jsem se, že ji v lize zachráním. Ale pozor, já jsem normálně plnil vojenské povinnosti a celou tu trenérskou činnost jsem dělal odpoledne po práci, po večerech a o víkendech. Můj volný čas patřil absolutně sportu.

Budoucí hráče jsem si vybíral v mládežnických družstvech. Vzal jsem třeba auto a jel se podívat do jiného města na přebor dorostenců a juniorů. Za tři čtyři roky, když kluci nastoupili základní vojenskou službu, jsem si je povolal do svého mužstva.  

Během tréninků jsem kladl důraz na fyzickou a technickou přípravu. Z každého zápasu jsem si dělal poznámky, jaká je obrana a jací útočníci. To všechno jsem si poznamenával do takového černého bloku, kterému kluci říkali „fízlblok“. Dukla Příbram díky tomu mohla vždy přijít s nějakou novou taktikou, na kterou nebyli ostatní hráči připravení. Zavedli jsme plno útočných a obranných systémů, které byly novinkou pro všechna civilní mužstva. Hráči často říkali, že ještě ani nepřijeli do Příbrami – a už prohrávali. 

Z předposledního místa bylo najednou osmé místo v lize. Pak třetí místo, za další rok druhé a vyvrcholilo to tím, že jsme se dvakrát stali mistry republiky. Na začátku se chodilo dívat na házenou dvě stě lidí, teprve v letech 1968–1970 jsme pravidelně mívali více než tisíc diváků. Tohle byl vrchol sportu v Příbrami a kluci byli strašně oblíbení.

To se ukázalo například při prvním rozhodujícím utkání o mistry republiky. Na základě špatného rozhodování rozhodčího diváci vtrhli do hřiště. Později vyšlo najevo, že rozhodčí měl příbramskou Duklu záměrně poškozovat.

Když jsem se vrátil z dovolené po prázdninách v roce 1970, dozvěděl jsem že, Dukla Příbram byla zrušena. Z reorganizačních důvodů. Vůbec jsem tomu nemohl uvěřit. No byla to aféra, chodily za námi delegace diváků. V Rudém právu dokonce vyšel článek s titulkem Ztratil se mistr republiky – co vy na to, příbramští generálové? Začal se o to zajímat i tělovýchovný a sportovní svaz a ministr národní obrany. Velitel posádky to zdůvodnil tak, že nepotřebuje sportovce, ale vojáky. Zbytek hráčů byl převelen do Jinců, Dobřan a Mostu, kde pokračovali v druhé lize. Nemohli se s tím smířit, já taky ne. Nakonec, na vojně se poslouchá, tak se nedalo nic dělat. Takhle skončila slavná historie Dukly Příbram.