Sídliště

Nová éra bydlení v Příbrami

Příbram IV, čtvrť bez oficiálního jména. „Stalingrad“ byl první vlaštovkou nové éry bydlení v Příbrami, první poválečnou variací na téma bytové domy, minimální, jednoduchý a účinný. Vtipně navázal na prvorepublikový koncept zástavby nové čtvrti, kde se můžeme setkat už s jeho předválečnými předchůdci, ještě odvozenými od tradičních činžáků.

Nové domy ukázaly směr, kterým se bude architektura a bydlení ubírat, a to cestou několikapatrových staveb v drobnějších skupinách tvořících bloky, z nich je pak sestaveno město.

Domy jsou kryté typickou sedlovou nebo valbovou střechou, vnitřek představuje ve své době zcela nový standard bydlení, samozřejmostí jsou koupelny a záchody v bytech a ústřední vytápění. To vše dále rozvinul jeho následovník, Březohorské sídliště, to již mělo čistě městotvorné ambice.

Budujeme město

Z dnešního pohledu „první etapa“ výstavby nového sídliště, tehdy ještě jako rozšíření samostatného města Březové Hory. Sídliště je již navrženo jako plnohodnotné město, centrální náměstí ve svahu ukončené kulturním domem a budovou MNV jej dělí na dvě části, z jihu navazují sady, samozřejmostí je sportovní a rekreační vyžití a kompletní občanská vybavenost.

Již pár let po zahájení výstavby se však mění podmínky, samostatné Březové Hory zanikají, rozvoj nové důlní činnosti vyžaduje ještě větší zvýšení kapacity města, původní plán se přepracovává, avšak první domy se již dostavují a obydlují.

Dnešní ulice 28. října je tak jedním z mála fragmentů ještě skromného sídliště, samostatně stojící domy jsou základem bloků, měřítko je menší, místy zjemněné dekorem, socialistický realismus však už opadá, není třeba opulentnost, ale příjemné místo k životu.

Socialistický realismus na ústupu

Okolí náměstí 17. listopadu. Velkorysé vyřešení nutnosti rozšířit již budované sídliště, v něčem moderní i velmi archaické. Nový projektant přistupuje k úkolu městotvorně, chce se říci až nečekaně „tradičně“, využívá postavené části ze staršího návrhu a doplňuje o novou blokovou zástavbu s prostorným náměstím, středobodem města, oživeným vším, co k centru patří.

Samostatnou roli získává kulturní dům, nepatří jen novému sídlišti, je dominantou celého města, tomu odpovídá jeho význačné urbanistické postavení i nadstandardní kvalita jeho architektonického řešení. Moderní doba však pozvolna přichází a socialistický realismus musí ustupit, tento přerod se odráží i ve výstavbě, kde na jedné straně hraje roli tradicionalistická architektura, na druhé již moderna v plné síle, nové město tak nečekaně získává i svoji rozmanitost.

Křižáky z bulharské Albeny

Již na přelomu 50. a 60. let bylo jasné, že ani rozšířená kapacita sídliště nárokům rozvíjejícího města stačit nebude, je nutné jej ještě zvětšit. Jako první se osvědčuje zahuštění pomocí věžových domů, jehož experimentální vzor byl vybudován na přímo na hlavním náměstí. Ale to nestačí, město musí jít dále do krajiny, opět se rozšířit. A tak od sedmdesátých let vzniká tzv. 37. a 38. etapa, modernistické sídliště, maximální, plně vybavené.

Symbolem jsou křížové domy, ojedinělé stavby ne nepodobné hotelům v bulharské Albeně, oblíbeném letovisku mnoha Příbramských. Koncept terasových domů se však mění, kvantita opět vítězí nad kvalitou, staví se město, z betonu a skla, pro lidi, oproštěné od lidí.

■ Michal Profant