Záhada příbramského znaku

Příbramský městský znak je tvořen (od první zmínky o něm až do současnosti) hlavní a jedinou figurou znaku – stříbrným kostelem se dvěma věžemi na štítě červené barvy. Jistou proměnlivost zaznamenala pouze barva střech kostela a věží – v současné době je modrá – a pak také trávník, který býval občas kreslen jako obláček, na kterém se kostel vznášel, a jako takový byl stříbrné barvy. Nejstarší podoba vůbec se dochovala na pečeti datované rokem 1531, přičemž vznik typáře k této pečeti odhadli historikové umění k roku 1480. Ten se však, bohužel, nedochoval.

Původ příbramského městského znaku a rovněž tak jeho symbolika jsou dosud zastřeny tajemstvím a pravděpodobně navždy zůstanou. Můžeme se však pokusit o nejvěrohodnější vysvětlení tohoto problému. Za jistou je možné pouze považovat spojitost figury znaku – kostela – s církví. Tato spojitost se nabízí s Příbramí hned několikrát. Předně Příbram ležela na církevní půdě a byla centrem rozsáhlého církevního panství.

Pokusy konkretizovat kostel na příbramském znaku a spojit jej s některým skutečným kostelem je nutné považovat za erbovní pověsti, které mohou mít někdy reálné jádro. Je však nutné rozlišovat kostel – symbol (heraldickou figuru) a kostel konkrétní, znázorněný přesně podle skutečnosti. Jakákoliv konkretizace pomocí výtvarného ztvárnění skutečnosti do podoby znaku je však proti duchu heraldických pravidel a dá se předpokládat, že v době vrcholného rozvoje heraldiky by tato pravidla nebyla porušována. Nicméně pro zajímavost se na tyto konkretizace podívejme. Vyvinuly se celkem čtyři teorie.

První z nich byla vytvořena celkem logickým úsudkem. Připodobňuje totiž znakový kostel ke chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Poprvé s tímto tvrzením přišel Bohuslav Balbín ve svém díle „Diva montis sancti…“ Není možné již zjistit, z jakých pramenů Balbín čerpal, ve své práci se mylně dovolává neznámých pasáží v jinak známém privilegiu arcibiskupa Zbyňka z roku 1406. V této citované pasáži stojí, že příbramští obdrželi za pomoc při umořování arcibiskupských dluhů ze stavby chrámu sv. Víta výsadu zobrazit si tento chrám do svého znaku. Tato teorie se příbramským zalíbila natolik, že ji přijali za svou.

Další konkretizace jsou ještě více nadnesené. J. E. Brzák, příbramský badatel 19. století, v kostele znaku spatřoval kostel sv. Jiljí v Praze. Tomu byla v době předhusitské podřízena příbramská fara. Kostel sv. Jiljí sice svou podobou připomíná znakový kostel, tím však veškeré souvislosti končí. Jak by totiž mohl udělit znak městu patron tamní fary, který jinak neměl s městem samotným co do činění? Ještě více nadnesené je spojení znakového kostela s blíže nespecifikovaným kostelem ve Švábské Falci, zastávané například J. Janšou. Odtud totiž měli pocházet zakladatelé mariánské kaple na vrchu Svatá Hora.

Jako poslední jsem ponechal teorii nejvěrohodnější, a to zobrazení děkanského kostela sv. Jakuba v Příbrami do znakového pole. Vynecháme-li podobu, která evidentně nesouhlasí, povšimněme si několika detailů, které by nás mohly vést k domněnce o inspiraci dávného tvůrce příbramského znaku v místním kostele. Právě skutečnost, že podoba kostela znakového a kostela skutečného je odlišná, se mi jeví jako důležitý klad této teorie, protože znak byl vždy chápán hlavně jako symbol a nikoliv znázornění skutečnosti. Klíčovým momentem této teorie je zobrazení kostela ve znaku. Kostel je totiž zobrazen z boku, zatímco jeho věže z čela. Tuto teorii vyslovil poprvé Dr. Pavel R. Pokorný.

Kostelem podle něj může být totiž pouze loď kostela bez věží, přičemž věže mohou být obyčejné obranné věže městského opevnění, tedy nejběžnější městská figura, kterým kresba věží na příbramském znaku odpovídá. Námitku, že Příbram nikdy neměla zděné hradby a tudíž ani věže, by bylo možné vyvrátit tím, že se mohlo jednat o zamýšlený skutek či velké přání příbramských, kterému zabránila nějaká skutečnost, např. husitství. Určité obranné funkce kostela, které potvrdil i stavební průzkum, rovněž svědčí o důležitém postavení kostelní stavby pro obranu města. Bohužel pozdní dochování podoby příbramského znaku tuto teorii neumožňuje bezvýhradně přijmout.

Nejstarší městský znak, na němž je kostel

Městských znaků, jejichž hlavní figurou je kostel nebo větší kaple, jsem nalezl celkem 18. Po odečtení měst, která získala znak prokazatelně až po Bílé hoře a jejichž zkoumání je pro daný účel nedůležité, zůstalo 11 městských znaků, které nesou jako hlavní figuru kostel a vznikly pravděpodobně před rokem 1620. Jsou to Golčův Jeníkov, Hnanice, Hošťka, Chlumec nad Cidlinou, Kostelec na Hané, Kostelec nad Labem, Nepomuk, Novosedly, Olešnice v Orlických Horách, Příbram a Sadská.

Na vznik znaku před husitstvím aspiruje pouze Příbram, s jistou nadsázkou lze uvažovat ještě o Nepomuku. Srovnáme-li těchto 11 měst podle původu kostela ve znaku, zjistíme, že dvě města mají mluvící znamení (oba Kostelce), čtyři pak upozorňují na významný kostel ve svém okolí nebo přímo ve městě (Hnanice, Hošťka, Nepomuk a Sadská). Zbývajících pět má kostel nejasného významu. Z těchto pěti však pouze Příbram má znak starší než z konce 16. století.

Některé současné teorie kladou první použití městských znaků již do doby před nástupem Jana Lucemburského na trůn. Tehdy totiž města musela dbát více na svou bezpečnost a stavět na svou ochranu městskou hotovost. Pro tuto hotovost byl pak znak ideálním rozlišovacím znamením. Znak ve svých nejstarších podobách většinou vyjadřoval určitými symboly bezpečnost a obranyschopnost města.

V 70. letech ze znaku zmizely křížky

Znak byl používán po celou dobu téměř v neměnné podobě. Změny se týkaly pouze barvy střech kostela a trávníku, od druhé poloviny 19. století se objevuje ještě cesta trávníkem k bráně kostela. V 18. a 19. století byl kostel znázorňován spíše jako zámek, například na fresce J. Mathausera ve svatohorských ambitech. Další změna nastala až v polovině 70. let 20. století, kdy se tehdejší městský národní výbor rozhodl vypustit ze znaku všechny křížky.

Zatím poslední úpravou znaku bylo vrácení křížků do znaku po roce 1989 a vytvoření velkého znaku města Příbrami v roce 1992. Zatímco vrácení křížků bylo bezproblémovou úpravou, vyjádření dosud opomíjené skutečnosti, a to sloučení Příbrami a města Březové Hory v roce 1953, se ukázalo být problémem složitým. Výsledkem bylo alianční spojení obou znaků, které drželi březohorští štítonoši na zlaté arabesce a pod společnou hradební korunou.

Tato podoba nebyla první v pokusu vyjádřit spojení obou měst. Pokus o alianci obou znaků byl donedávna vyobrazen v malbě na zdi v interiéru příbramské radnice. Neznámý autor, evidentně inspirovaný tvorbou Jana Čáky, provedl oba znaky, držené každý jedním březohorským horníkem vedle sebe, bez charakteristického naklonění a mezi znaky ještě umístil těžní věž. Horníkům chybí arabeska a hradební korunku nese pouze štít březohorský.

Mnohem častější je spojení starého příbramského znaku s horníky, jako představiteli hornické minulosti či přítomnosti města, i jako výrazu spojení s Březovými Horami po roce 1953. Například znak Václava Šáry z nároží radnice z roku 1932 je důkazem relativního stáří těchto snah. Horníci také vyhovovali komunistickému režimu mnohem více než křížky na kostele, a proto se takovýmto pokusům nebránil.

■ Daniel Doležal (redakčně zkráceno)

Text původně vyšel pod názvem Příbramský městský znak, jeho vznik, vývoj a současná podoba ve sborníku Podbrdsko, svazek I - 1994.