Po stopách
Josefa Bosáčka
Jeho sgrafita dodnes zdobí řadu českých měst, svoji stopu v podobě maleb zanechal i v Příbrami. Jeho jméno však zůstává často opomenuto – celý život pracoval ve stínu Mikoláše Alše. Svým talentem však Josef Bosáček nepochybně patřil ke generaci uměleckých velikánů přelomu 19. a 20. století.
1. DŮM U KÁŠŮ
Na rohu Zahradnické a Pražské ulice stával domek s pekařstvím Kášových. Pekařem se u svého dědy vyučil i Josef Bosáček.
Tehdy se spojily dva „starousedlické“ příbramské rody. Kašpar Bosáček, majitel dámského krejčovství ve městě, se na Svaté Hoře oženil s Marií Kášovou, dcerou příbramského pekaře Josefa Káše. Měli spolu celkem sedm dětí: šest synů a jednu dceru, která zemřela krátce po narození. Josef se narodil 17. února 1857, a to jako čtvrtý potomek. Na jeho studia, ani studia starších bratrů, nebyly peníze – prvorozený Vincenc už v Praze nákladně studoval akademické gymnázium. A tak zbývalo řemeslo. Josef se měl stát pekařem.
Když se vyučil u svého dědy, vydal se na zkušenou do Prahy, Brna a Vídně, aby se nakonec vrátil zpět do Příbrami za svým bratrem a pomáhal mu v pekárně v Dlouhé ulici. Kreslení a malování ho však bavilo víc. Toho si všiml příbramský a březohorský učitel Josef Hofmayer, který mu doporučil, aby se umění věnoval dále. Tak Josef Bosáček vstoupil k beneditským mnichům do pražského kláštera Emauzy, známého svou tzv. beuronskou malířskou školou. Postupně se dostal k prvním sgrafitům a obrazům, díky kterým byl nakonec přijat i na Akademii výtvarných umění.
2. SVATÁ HORA
Když Bosáček studoval na akademii, v kapli sv. Ignáce na Svaté Hoře vymaloval deset stropních obrazů.
Během studií se také poprvé pracovně potkal s Mikolášem Alšem, kterého znal od vidění z Příbrami – pravidelně sem jezdil za svou budoucí ženou Marinou Kailovou. „Vždycky se mi moc líbil, připadal mi takový jiný než ostatní lidé, snad proto, že je akademický malíř, a moje jediné přání bylo stát se také malířem,“ vzpomínal Bosáček.
Podle Alšových předloh realizoval Josef Bosáček sgrafita například na fasádě domu v Ostrovní ulici v Praze či lékárny v Kladně, na průčelí hotelu Dvořáček v Písku, školy v Protivíně nebo tehdejší radnice ve Strakonicích. Důležitá pro něj byla Alšova spolupráce s Rudolfem Štěchem, architektem a stavitelem, díky které se mohl podílet na řadě zajímavých projektů, zejména v Plzni. Stopu však zanechal i v rodné Příbrami, ještě jako student akademie vymaloval deset nástropních obrazů v kapli svatého Ignáce na Svaté Hoře.
3. MAKOVÁ HORA
Poslední část svého života strávil v nuzných podmínkách jako poustevník na Makové hoře u Smolotel.
Kvůli existenčním a finančním problémům spáchal Rudolf Štěch sebevraždu. Zatímco Mikoláš Aleš měl alespoň svou pověst a rodinné zázemí, Josef Bosáček přišel ztrátou tohoto partnera prakticky o všechno. Uchýlil se proto na Skalku do Mníšku pod Brdy, kde jeho bratr Vincenc působil jako farář. Později se oba přestěhovali na Makovou horu u Smolotel, kde Josef vypomáhal jako kostelník, zvoník a ministrant. Zhotovil zde také svou poslední malbu.
Po smrti Vincence přišel na Makovou horu nový farář, který Josefu Bosáčkovi nabídl ubytování v oslím chlívku pod farou. Bosáček tu žil osamocen šestnáct let. Když se zhoršil jeho revmatismus, odvezli ho bratři do příbramské nemocnice, kde 5. září 1934 zemřel.
4. HŘBITOV
Josef Bosáček zemřel v příbramské nemocnici ve středu 5. září 1934. Dnes odpočívá na příbramském hřbitově.
Václav Bešťák s přispěním Josefa Fryše
foto: Karolina Ketmanová
