Galerie Františka Drtikola

Galerie, která je umístěna v historické budově příbramského Zámečku – Ernestina, provozuje výstavy výtvarného umění a pořádá koncerty a přednášky.

Ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze zde byla otevřena stálá expozice, která je věnována jednomu z nejslavnějších příbramských rodáků – světově uznávanému fotografovi Františku Drtikolovi. Narodil se roku 1883 v Příbrami a zemřel roku 1961 v Praze. 

Výstava Vnitřní dítě, kterou jsme spolu s Androsem Forosem pro vás připravili, pracuje se zrcadlem jako prostředkem nahlížení dřívějších i budoucích self (já). 

Ohlédneme-li se do minulosti místa naší příbramské galerie, ocitáme se u gotického arkýře úřadu arcibiskupa Arnošta z Pardubic, kde se setkáme s původem Svatohorské Madony. Ta dodnes přivádí poutníky ke stříbrnému oltáři na Svaté Hoře; k oltáři, který je velkým zrcadlem. 

Skladba „Dotyky za zrkadlom“ Andiána Demoče mi zněla hlavou už při první rozvaze nad oslovením Androse Forose, který mi později při mé první návštěvě jeho ateliéru nabídl do výstavy jeho sérii s názvem „Zrcadla“.

Vlivem této synchronicity se v naší instalaci výstavy potkávají sochy i návštěvníci bloudící apokalyptickou zahradou s vlastním obrazem v loužích slz Svatohorské Madony, možným dřívějším self Androsova superhrdiny. Násyp z příbramských hald je vzpomínkou na horníky skrývající Svatohorskou Madonu v časech husitských válek, morový sloup zase evokuje přirozenou touhu po zázraku nemocných a umírajících. Plastika jezulátka s válečným atributem je stejně aktuální jako dříve v dějinách. Vcházíme k němu slepí a tápeme v mlze po zázraku.  

Analogie svatých a superhrdinů otevírá otázku hledání nadpřirozena. Forosovy postavy mohou vybízet k zcela osobní intimní konfrontaci vlastního obrazu v zrcadle stejně jako ke konfrontaci celospolečenské. Je superhrdina jen kulturní konstrukt nebo je ztělesněním přirozené touhy člověka po transcendentální zkušenosti? Jak moc sebe i svět kolem nás poznáváme skrze racionální zkušenost a kolik poznání máme skryto už v raném dětství? 

Andros Foros (1993), vlastním jménem Jozef Čižmár, je absolventem pražské AVU, ateliéru kresby Jiřího Petrboka, navštěvoval také ateliér figurálního sochařství a medaile Jana Hendrycha a později Vojtěcha Míči. Vystavoval na skupinových výstavách v galeriích Centrum současného umění DOX, BOLD Gallery, Moon Gallery, EPo1, Kampus Hybernská a dalších, sólovou výstavu měl v Galerii Města Kolín. Andros Foros patří mezi nejvýraznější představitele současné generace třicátníků v současném umění. 

Ve výstavě je použita skladba Dotyky za zrkadlom skladatele Adriána Demoče (1985). „Hraje ho Česká filharmonie, pochází ze Slovenska, žije ve Španělsku a jeho hudbu vydává britský label. To je Adrián Demoč, mladý skladatel soustředěný na hudbu nové zvukové úspornosti a křehkosti.“ Pavel Klusák, Český Rozhlas

Touto výstavou otevíráme v GFDP cyklus výstav, ve kterém bude tematicky dominantní osobnost dítěte či dětství. Další výstavou z tohoto cyklu navážeme v červnu 2025.