Carvánka

Carvánka je v roce 1893 zmiňována v Průvodci po Příbrami a okolí, který popisuje cestu od Kloboučku na Tok, dříve zvaný také Vysoký Tok, takto: "Odtud stále pěšinou ohromnými balvany slepencovými, zkamenělé řece neb rozmetanému valu podobnými, stoupáme kolem osamělé myslivny Carvánky na vrchol Toku, lesy tak pokrytý,  že vyhlídka z něho jest nepatrná (jen zámek Zbirožský)."

Carvánku odjakživa obývali hajní, lovci, lesní dělníci nebo uhlíři. Občerstvení, odpočinek a někdy i nocleh zde ovšem nacházeli také rakouskouherští a prvorepublikoví turisté. O tom mimo jiné svědčí vyprávění poslední obyvatelky carvánecké hájenky Růženy Boučkové: "V létě zas přicházeli turisté a skauti. Jednu takovou skupinu asi dvaceti mladých lidí zastihl takový lijavec, že promokli až na kůži. Tedy jsme zatopili v pokoji pro hosty, natahali tam šňůry,  šatstvo rozvěsili, tak se všichni dali zase do pořádku. Při odchodu měli víc štěstí, to už bylo zase krásně."

(Jan Čáka, Střední Brdy, krajina neznámá, 1998)  

V roce 1931 byla původní horská hájovna Carvánka zlikvidována, a to na základě rozhodnutí armády, která po roce 1926 střední Brdy postupně zabrala pro své účely, a to i přes zásadní protesty laické i odborné veřejnosti. Postupně tak z Brd zmizely desítky dalších mysliven, hájoven, ubytovacích, stravovacích a hospodářských stavení, dokonce několik typických horských vesnic. Carvánka však měla štěstí v neštěstí. Jeden z nadlesních hájenku koupil, rozebral a v obci Strašice znovu postavil. Navíc, kolem roku 2012 vznikla podle původních dochovaných plánů velmi věrohodná novodobá replika Carvánky v obci Těně.  

I dnes je Carvánka díky své poloze nedaleko nejvyšší hory Brd místem odpočinku brdských poutníků. Někteří zde nocují jen tak ve spacáku, pod širákem nebo na lavici pod stříškou verandy lovecké boudy.

Jaroslav Hodrment