Antonín Dvořák (1841–1904)

Umělecký odkaz Antonína Dvořáka (8. 9. 1841 Nelahozeves – 1. 5. 1904 Praha) patří k základním pilířům evropského kulturního dědictví. Skladatel se již za svého života stal jedním z nejvýznamnějších evropských symfoniků a tvůrců oratorní a komorní hudby. Jeho díla byla od 80. let 19. století provozována špičkovými interprety v nejproslulejších hudebních centrech mnoha zemí Evropy, ve Spojených státech amerických, v Kanadě, Rusku a Austrálii. V závěru svého života byl Dvořák často označován za největšího žijícího hudebního skladatele.

Dvořák je v mezinárodním kontextu nejhranějším českým autorem a nejproslulejším českým umělcem vůbec. Položil základy české kantátové a oratorní tvorbě a byl prvním, kdo v širší míře seznámil Evropu s českou moderní hudební kulturou. Dvořákova hudba – vyrůstající z českých kořenů a zároveň světová, tradiční, ale v každé době moderní – měla a má klíčový význam pro vnímání českých zemí v kontextu evropských kulturních dějin.

Dvořákovo postavení v dějinách hudby (a možná kultury vůbec) je jedinečné tím, že se jedná o jednoho z mála umělců, kterým se ve svém díle podařilo jednoznačně vyjádřit pocit lidského štěstí. Přesto nelze přehlížet také druhý rozměr skladatelovy tvorby. Řada autorových děl – a mnohdy právě těch nejzásadnějších – je na hony vzdálena prosluněné venkovské idyle, se kterou mnohdy bývá Dvořákovo dílo automaticky spojováno. Sedmá symfonie, Requiem, Klavírní trio f moll a další skladatelovy opusy představují Dvořáka ve zcela jiné podobě: jako člověka přemítajícího o smyslu lidské existence, jako hloubavého jedince, který se k vnitřní vyrovnanosti musí bolestně probít.

Neoddělitelnou součástí skladatelova odkazu je také pedagogická činnost na pražské a newyorské konzervatoři, kde pod jeho vedením vyrostla řada vynikajících autorů, či působení v úloze dirigenta: velké množství vlastních skladeb provedl v premiéře i četných reprízách, a dal tak najevo svoji představu o způsobu interpretace daného díla. A konečně je to skladatelova role symbolická. Dvořákovo dílo reprezentuje na sklonku 19. století zcela novou historickou situaci: české prostředí již necítí potřebu dohánět moderní emancipované národy, ale naopak je schopno kulturní hodnoty evropské ražby vyvážet do světa.

Pro dnešního člověka, strhávaného zběsilým úprkem počátku 21. století a vládou všudypřítomného ukřičeného konzumu, může Dvořákova lidská a laskavá hudba představovat pevný bod, nezpochybnitelnou hodnotu, návrat ke kořenům.

ZDROJE:

Pro detailní informace o životě a díle Antonína Dvořáka použijte odkaz www.antonin-dvorak.cz

Webové stránky Hudebního festivalu Antonína Dvořáka – www.hfad.cz