Jan Čáka (1929-2018)

Na začátku září 2018 zemřel Jan Čáka, významná osobnost nejen příbramského uměleckého života. Velký milovník a znalec Brd zásadně přispěl k utváření pohledu obyvatel na Příbram a region Podbrdska.

Jan Čáka se narodil 12. června 1929 v Praze, kde rodiče, oba pocházející z Příbrami, v tu dobu žili. Z Příbrami a Březových Hor pocházeli i všichni jeho zjistitelní předkové. Do Příbrami se rodina Čákova vrátila v roce 1941. Po ukončení měšťanky se zde syn Jan stal studentem Veřejné obchodní školy. Absolvoval však jen první ročník, protože škola byla zrušena a její žáci byli totálně nasazeni. Po válce školu dokončil a stal se nakrátko úředníkem Obchodního družstva Plzeň.

Úřednické zaměstnání však Čákovi nepřinášelo patřičné uspokojení – stále více toužil po malování. Po půldruhém roce opustil Obchodní družstvo a v červnu 1948 úspěšně složil přijímací zkoušky do druhého ročníku Státní grafické školy v Praze se zaměřením užitá grafika a knižní ilustrace. Studoval u profesorů Jaroslava Vodrážky a Petra Dillingera.

Po absolutoriu a následné povinné vojenské službě se v roce 1953 natrvalo vrátil do Příbrami. Pracoval jako kartograf u Jáchymovských (později Uranových) dolů, ale veškerý svůj volný čas věnoval výtvarné práci. V roce 1967 byl přijat do Svazu (později Unie) československých výtvarných umělců. Členství mu v tehdejších přísných podmínkách teprve umožnilo odejít ke svobodnému povolání.

V šedesátých letech vytvořil Jan Čáka bezpočet pohlednic apříležitostných tisků. K výtvarné tvorbě přidal postupně i činnost literární. Ta pramenila z jeho velké lásky k české krajině, kterou prochodil s batohem na zádech. Jak sám říkal, jenom dívat se nestačilo, vždy se chtěl o místech, které poznával, dozvědět víc. Proto jeho cesty vedly do archivů, muzeí a také k pamětníkům. Celý následující život zůstal věrný svému krédu, že publikovat může pouze to, o čem se sám na vlastní oči přesvědčil.

První kniha Po Brdech se chodí pěšky vyšla v roce 1969 a je dodnes zdrojem informací pro milovníky Brd mezi Zbraslaví a Příbramí. Vyprávění o jižní části Brd je pak věnováno Brdské toulání. Dva roky poté následovalo cestopisné vyprávění o klukovské partě, která se rozhodla přejít Čechy od Šumavy po Krkonoše Cesta na severovýchod. V knize je připomenuta další z umělcových celoživotních lásek, pro niž byl v normalizačních letech perzekuován a sledován Státní bezpečností. Členem Junáka byl Jan Čáka od roku 1945, rád se tedy v roce 1968 zapojil do spolupráce s časopisem Skauting, určeným pro vedoucí obnoveného skautského hnutí. Sazba čísla datovaná zářím 1970 s Čákovou ilustrací byla na příkaz "strany a vlády" rozmetána a československé skautské hnutí bylo opět násilně potlačeno. Také autorem zpracovaná heraldicky zaměřená Junácká symbolika skončila po vydání ve stoupě. Nového vydání se dočkala až v roce 1990.

Smutný osud postihl na počátku normalizace také Příbramské lidové písně, popěvky a říkanky, publikaci vydanou příbramským muzeem v roce 1971. Než mohl být zahájen její prodej, byl na příkaz příbramského OV KSČ celý náklad pro tzv. ideologickou závadnost a užití náboženských motivů muzeu odebrán a zničen. Zachovalo se jenom malé množství ukrytých výtisků. Z prodeje byl stažen také soubor pohlednic Karlových Varů se zdůvodněním, že ani na jedné z prací není vyobrazen návštěvník lázní Karel Marx.

V důsledku těchto skutečností byla normalizační sedmdesátá léta pro Jana Čáku a jeho rodinu existenčně velmi složitá. Přesto zůstal věrný svým zásadám: nezpronevěřit se životním názorům, svému přesvědčení, které se neslučovalo s totalitní ideologií, a odvádět dokonale profesionální práci.

V těchto letech byla autorovi vydána pouze kniha Poutník Mácha, další literární práce čekaly na zveřejnění dlouhé roky. Díky odvaze a  vstřícnosti komitétu Hornická Příbram ve vědě atechnice se přesto mohl Jan Čáka věnovat výtvarné práci. Od roku 1977 pracoval na desetidílném unikátním souboru 120 grafických listů Civitates montanarum in Republica Bohemoslovenica a k tisku připravil i další publikace jako např. Poezie hlubin, výbor z krásné literatury se sedmdesáti ilustracemi O příbramských havířích či Dvanáct měsíců v hornické krajině a další.

Studium v archivech a muzejních sbírkách přivedlo autora k zájmu o vesnice a města lemující pohoří Brd. Tak vznikla kniha o historických proměnách významných míst Od městečka k městu, doplněná množstvím obrazového materiálu a ilustrací.

V uvolněných 90. letech došlo k reedici několika Čákových titulů. V té době autor věnoval veškerý čas svému nejrozsáhlejšímu dílu. Zmizelá Vltava čtenářům vrací obraz nejkrásnější české řeky i okolní krajiny před výstavbou přehrad. Je zpracovaná s tradičním  autorovým respektem k historickým faktům, doplněná množstvím starých fotografií anedocenitelnými vzpomínkami pamětníků. Také další kniha z 90. let je věnována milované krajině. Po Obrázcích z Podbrdska následuje kniha o nejvyšších, nejzajímavějších a dlouhá léta nepřístupných místech: Střední Brdy – krajina neznámá.

Půvabné ilustrace zmizelých příbramských míst i starých hornických tradic ožívají v knize doplněné osobními vzpomínkami Kráčím starou  Příbramí. V následně vydané knize Zmizelá Příbram starou flexaretou jsou autorovy ilustrace nahrazeny vlastními fotografiemi. V obou publikacích se autor vyznává ze vztahu k milovanému městu, jehož podoba v období rozmachu uranového průmyslu nenávratně zmizela.

Stejnému tématu je věnován soubor grafických listů Příbramská zákoutí. O místních zvycích atradicích pojednává publikace Příbramský rok.

Ve výčtu nelze zapomenout na pověstmi doprovázené Obrázky z Podbrdska a knihu Cesty, krajiny, lidé, která je autorovým ohlédnutím za  poválečným skautským hnutím avzpomínkou na osobnosti, které ho na celý život ovlivnily.

Na výtvarníkově hlubokém zájmu o studium historie je postavena práce heraldická. Kromě zmíněného rozsáhlého cyklu věnovaného hornickým městům zpracoval také návrhy 14 znaků a praporů středočeských obcí, které byly schváleny Parlamentem ČR. K tématu se řadí  i publikace Rožmitál pod Třemšínem, historie psaná heraldikou. V ohlédnutí za šíří Čákovy umělecké tvorby nelze opomenout návrhy více než dvou desítek medailí věnovaných hornické tematice, významným osobnostem a výročím regionu, které vydala příbramská pobočka České numismatické společnosti či spolek Příbramští betlemáři.

Dlouhá léta spolupracoval Jan Čáka s příbramským muzeem, připravil pro něj řadu výtvarných předloh včetně výtvarně zpracovaných map. S ředitelem muzea, historikem Josefem Velflem, pracoval na jeho autorských publikacích Památky Příbrami v obrazech, Příbram v průběhu staletí, Legionáři z Příbramska a dalších. Graficky zpracoval také knihu Toulky Příbramskem, jejímž spoluautorem je archivář Daniel Doležal. Spolupracoval se Spolkem Prokop, jehož byl čestným členem, Cechem příbramských horníků a hutníků a se Svatou Horou. V budově příbramské radnice byla realizována Čákova nástěnná malba, další ve dvou soukromých objektech.

Čákova volná tvorba zahrnuje množství prací, vytvořených jednak méně známou vyškrabovací technikou, jednak tradičními grafickými technikami, jakými jsou dřevoryt, lept, suchá jehla a mědiryt. Cyklus Máchovské variace obsahuje kresby uhlem apastelem, cyklus 12 měsíců na Příbramsku a soubor Po Příbrami i trochu kolem kresby akrylem a pastelem. Další cykly, především věnované vzpomínkám na zmizelá příbramská zákoutí, jsou perokresbami. Samostatnou kapitolu tvoří desítky novoročenek, připravovaných autorem od šedesátých let pro nejbližší přátele. Výstižně symbolizují dobu, ve které vznikly, i Čákovy názory. S doplňujícím komentářem vyšly tiskem v roce 2007.

Životní cesta brdského poutníka a příbramského patriota Jana Čáky se uzavřela 2. září 2018. Rodině zůstávají vzpomínky na obětavého otce, přátelům v paměti milá setkání s člověkem ryzího charakteru a pevných, vždy zřetelně pojmenovaných názorů. Spolupracovníkům pak vzpomínky na osobitého a pracovitého umělce, který s neobvyklou skromností odmítal jakékoli veřejné pocty, byť mu po zásluze patřily.

Trvalé zůstává autorovo rozsáhlé výtvarné a literární dílo, srozumitelné a blízké všem čtenářům, uznávané historiky a etnografy jako zdroj spolehlivých informací. Celý svůj pracovní život zasvětil s velkou láskou i oddaností krajině Podbrdska a městu Příbram. Jeho přání zůstává poselstvím i pro další generace: "Chtěl bych, aby moje práce vzbudily v lidech, pro něž je tento kraj opravdovým domovem, zájem o hlubší poznání jeho minulosti. Aby to poznání prohloubilo lásku k místům, kde žijí, a možná i zaselo semínka nové aktivity.“

Hana Ročňáková