Václav Bedřich (1918-2009)

Václav Bedřich se narodil v Příbramiv Ondrákově ulici č. p. 85 dne 28. srpna 1918 jako třetí z pěti dětí Antonína Bedřicha, zřízence finanční stráže, a jeho ženy Marie. V rodném městě navštěvoval gymnázium, maturitu složil v červnu 1938. Poté nastoupil ke studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Krátce po okupaci Československa na jaře 1939 z fakulty odešel. Absolvoval kurz reklamy a módního kreslení ve specializované soukromé Škole Rotter, jejímž zakladatelem byl majitel nejvýznamnějšího pražského grafického studia a reklamního ateliéru Vilém Rotter. V následujícím období pracoval v různých profesích: maloval loutky ve Vacově na Šumavě, působil jako návrhář u reklamní firmy.

Protože byl od dětství zdatným kreslířem, získal v roce 1942 možnost ilustrovat knihu pohádek Princezna z větrné rokle a poté další dvě dětské knížky. Na základě této tvorby byl přijat jako animátor do Ateliéru filmových triků (AFIT), ve kterém okupační správa pod vedením Richarda Dillenze natáčela kreslené filmy. Za zády německého vedení vznikla ve studiu česká tvůrčí skupina, která zde v roce 1944 natočila první český animovaný film Svatba v korálovém moři. Ten se po válce s úspěchem promítal doma i v zahraničí a je považován za mezník v dějinách české animace.

Již v květnu 1945 se vedoucím nově vzniklého prvního studia animovaného filmu Bratři v triku stal Jiří Trnka. Václav Bedřich se na Trnkových filmech podílel jako animátor, rokem 1948 jsou datovány jeho první režijní počiny. Zprvu to byly krátké reklamní a výchovné filmy, už v nich ale pracoval s výtvarnou zkratkou, rytmem a gagem. 

Od počátku 50. let se datuje Bedřichova režijní spolupráce s významnými osobnostmi. Na pohádce Hrnečku vař, oceněné v roce 1956 na MFF v Benátkách, s výtvarníkem Cyrilem Boudou, autorem hudby Janem F. Fischerem či animátory, mezi které patřili Zdeněk Smetana, Josef Kábrt a Jaroslav Doubrava. Ve filmu Čert a Káča z roku 1955 rozhýbal kresby Josefa Lady publikované v knihách. Ladova jednoduchá kresba vnesla do filmu humor. Ten se stal charakteristickou součástí celé další režisérovy tvorby. 

Od roku 1959 spolupracoval Václav Bedřich s americkým oscarovým režisérem Genem Deitchem. Pro společnost Rembrandt Films spolu ve studiu Bratři v triku natočili pásmo krátkometrážních filmů uváděných pod souborným názvem Alice of Wonderland in Paris. Bedřich byl také animátorem několika dílů amerického seriálu Tom a Jerry, pod jeho režijním vedením vznikl podle Deitchova scénáře film Samson a Dalila.

V šedesátých letech přivedl ke spolupráci s animovaným filmem Adolfa Borna. Natočil s ním několik propagačních filmů, v roce 1967 pak podle vlastního scénáře severskou baladu Poklad pana Arna. Mezi výrazné Bedřichovy tvůrčí počiny řadí odborníci jeho animované grotesky. Podle vlastního námětu a scénáře natočil krátký film 40 dědečků, ve spolupráci s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem a skladateli Ferdinandem Havlíkem a Jiřím Kolafou třídílnou sérii o Kamenáči Billovi, která byla opakovaně oceněna nejen na českých festivalech, ale také v Záhřebu či australském Adelaide. Do zlatého fondu české animované kinematografie se zapsal také sedmidílný cyklus hororových parodií Smrtící vůně. Výtvarníkem dvou z filmů byl František Braun, spolupracovník Jiřího Trnky, z Nepomuku u Rožmitálu. Do série patří také Očistná lázeň. Režiséra zaujal osobitý výtvarný projev Jaroslava Vožniaka a nabídl mu spolupráci. V roce 1973 získal film Zlatou mušli na festivalu v San Sebastianu. 

Významným mezníkem v tvorbě Václava Bedřicha se stal rok 1965, kdy se na obrazovkách Čs. televize poprvé objevila jím režírovaná znělka Večerníčku. Autorem postavičky, která vítá děti u oblíbeného pořadu den co den dodnes, byl Radek Pilař, výtvarník seriálu o loupežníku Rumcajsovi, ale také zakladatelská osobnost českého videoartu. Znělkou byla uvedena první série pohádek O televizním strašidýlku. Režisér Bedřich na ní spolupracoval s grafikem Bohumilem Šiškou, scenáristkou Ljubou Štíplovou či hercem Vlastimilem Brodským. O rok později byly uvedeny Pohádky ovčí babičky, kterými provázel hlas Jiřiny Bohdalové. Krátký film Jonáš a velryba vznikl ve spolupráci s Milošem Macourkem, výtvarníkem Vratislavem Hlavatým, hercem Jiřím Suchým a dalšími. Následovala spolupráce se Zdeňkem Smetanou a hudebním skladatelem Jaroslavem Celbou na desítkách epizod seriálu o Štaflíkovi a Špagetkovi, poté seriál Pohádky z papíru.

Sedmdesátá léta přinášela Václavu Bedřichovi jeden úspěch za druhým. Ze spolupráce s karikaturistou a ilustrátorem Vladimírem Jiránkem vzešlo několik výjimečných krátkých filmů. Satira Automatic získala v roce 1974 Zlatou sochu na MFF v íránském Teheránu a o rok později Zlatého páva v indickém Dillí. Film Pivo přes ulici byl během let 1974–75 na československých festivalech oceněn dvěma cenami, získal 1. cenu v Záhřebu a Diplom filmových kritiků v Teheránu. Oceněny byly také společné filmy Dobré jitro a Děkujeme, pánové! Zvláštní cenu si Bedřich odnesl z Berlinale 1975 za film ŠŠŠ. 

Toto období je pro autora také nejplodnějším v jiném žánru. Zatímco první roky byl Večerníček vysílán jedenkrát v týdnu, v 70. letech už to bylo téměř denně. A tak se režisér a scénárista soustředil především na práci pro děti. Většina pohádek, které dnes dobře znají děti i dospělí, vznikla právě v této době. Podle předlohy Václava Čtvrtka a s kresbami Gabriely Dubské to byl seriál O Makové panence, s oceňovaným českým grafikem Jiřím Šalamounem Maxipes Fík, s ilustrátorkou Evou Šedivou seriál O Sazinkovi. Pro oblíbené pohádky cyklu O zvířátkách pana Krbce si vybral kreslíře a karikaturistu Vladimíra Renčína. K úspěchu jistě přispěla i hudba Petra Skoumala a mluvené slovo Jiřího Abrháma. Osvědčená a úspěšná spolupráce s Vladimírem Jiránkem na satirických filmech pro dospělé měla své pokračování i v tvorbě pro děti. Příběhy Boba a Bobka, králíků z klobouku, přinesly svým specifickým humorem radost malým i velkým. 

Ačkoli se Václav Bedřich celý život věnoval kresbě, svůj výtvarný rukopis se rozhodl uplatnit pouze v sérii podle předlohy Václava Čtvrtka Říkání o víle Amálce (1975). K oblibě cyklu přispěl jistě i nezaměnitelný hlasový projev Jiřího Hrzána. Pohádky byly o mnoho let později nadabovány do japonštiny a sklidily velký úspěch i u japonských dětí.

Od plodných sedmdesátých let do poloviny let osmdesátých natočil režisér téměř 150 večerníčkovských epizod. Na některých ze seriálů se podílel také jako scénárista. Ke každému z cyklu pohádek si vybíral jiné umělce, do pořadu tak vnesl velkou rozmanitost. Přiváděl do studia často výtvarníky, kteří s animovaným filmem neměli zkušenost, on ale dokázal odhadnout, nakolik jejich osobitý umělecký projev zaujme diváky (Jaroslav Vožniak, Miroslav Štěpánek, Adolf Born, Vladimír Jiránek, Jiří Šalamoun, Vladimír Renčín a další). Pro mluvené slovo vybíral herce s nezaměnitelným hlasovým projevem (Vlastimil Brodský, Jiřina Bohdalová, Josef Abrhám, Jiří Suchý, Jiří Sovák, Josef Dvořák, Petr Nárožný, Luděk Sobota, ...). Důraz kladl také na působivou hudbu (Luboš Fišer, Petr Skoumal, Jiří Kolafa). Jeho přáním bylo nenavazovat na konvenční animaci, ale obohacovat ji o nové přístupy. Celou autorovu tvorbu, zahrnující několik set krátkých filmů různých žánrů, propojuje Bedřichův smysl pro inteligentní humor. Uměl pracovat s nadsázkou, načasovat zkratky, dodržet rytmus jednotlivých záběrů. V průběhu let prošel ve svém oboru mnoha profesemi, od fázaře přes animátora až k režii, scénářům a vlastní výtvarné tvorbě, dokázal tedy docenit důležitost rolí dalších svých kolegů. 

Bedřichova tvorba se uzavřela v devadesátých letech prací na několika dílech Králíků z klobouku. Tomu však předcházely dva úspěšné počiny: psychologický film Sredni Vaštar podle námětu anglického spisovatele H. H. Munro Sakiho a také celovečerní Velká sýrová loupež (1986), rodinná komedie, natočená v koprodukci se SRN, kde také získala titul nejlepší dětský film roku. Václav Bedřich podle vlastního scénáře film režíroval, spolu s Genem Deitchem a Milanem Klikarem byl výtvarníkem postav. 

Jeden z nejplodnějších režisérů české animace, obdivuhodný filmař, tvůrce znamenitých filmů, skromný a pokorný člověk s výtečnými znalostmi a přehledem v kultuře, výborný studiový praktik, velký profesionál, který se zásadním způsobem podílel na tom, že sláva české školy animace překročila hranice. Tak zůstal Václav Bedřich, který zemřel 7. března 2009 v Praze, zapsán ve vzpomínkách odborníků a spolupracovníků. Ve vzpomínkách celých generací filmových diváků pak zůstává zapsáno jeho dílo. Protože komu z nás se v tuto chvíli nevybaví vzpomínka na některou z úsměvných příhod slavných hrdinů Večerníčku?