Po stopách
Josefa Hlinomaze
Od mládí se v něm potkávaly dvě umělecké touhy – hrát divadlo a malovat. Splnil si obojí. Jako velký herec malých rolí i jako naivistický malíř. Vydejte se na procházku po příbramských stopách Františka Hlinomaze.
1. PŘÍBRAMSKÁ FILHARMONIE
Herec a výtvarník Josef Hlinomaz se narodil 9. 10. 1914 v Praze, odkud se rodina krátce po jeho narození přestěhovala na Dobříš a po dvou letech do Příbrami. Otec Václav Hlinomaz (1873 Příbram - 1941 Příbram) byl řídícím učitelem, hudebním skladatelem a organizátorem hudebního života ve městě. Založil hudební školu a byl předsedou Příbramské filharmonie, se kterou vystupoval jako sólový houslista. Svoje čtyři děti (tři starší pocházely z prvního manželství) vedl k zájmu o hudbu a kulturní dění.
2. SOKOLOVNA
V příbramské sokolovně hrál Josef Hlinomaz od dětství ochotnické divadlo. Potkal se tu i s Janem Drdou. Filmová představení Tůmova biografu v Pražské ulici ho ovlivnila na celý život. Po absolutoriu příbramské reálky se rozhodl pro studium profesury zeměpisu a kreslení. Tento obor se vyučoval na ČVUT a byl především zaměřen na technické kreslení, architekturu a pozemní stavitelství. Proto Hlinomaz po necelých dvou letech studia ukončil a přešel ke studiu herectví na Státní konzervatoři. Zde absolvoval v roce 1940 a tentýž rok nastoupil do prvního angažmá v kladenském divadle (1941-1942). Po něm následovalo divadlo v Pardubicích (1942-1943), Praze a Plzni.
Když Němci divadla během 2. světové války uzavřeli, odstěhoval se Josef Hlinomaz zpátky do Příbrami a vrátil se k malování, které ho také živilo. Oběma zálibám a zároveň profesím, herectví i malování, potom zůstal věrný až do své předčasné smrti v roce 1978.
3. NOVÝ RYBNÍK
Hlinomaz rád plaval. Když se na plovárně objevil první gramofon na kličku, zamiloval si jazz.
Cesta hledání výtvarného projevu vedla Hlinomaze přes napodobování tvorby předních světových osobností moderního umění (40. léta) až k vlastnímu charakteristickému „směru“, který nazýval „surneonaivismem“. V něm, s pomocí štětce, barev, notné dávky fantazie a smyslu pro nadsázku, uplatnil i svůj talent vypravěče.
Jako herec získával zkušenosti v mnoha divadlech: po válce působil na Kladně (1945 – 1946), v Realistickém divadle (1946 – 1947), Divadle satiry (1947 – 1948), Národním divadle (1949 – 1950), Pražské estrádě (1951 – 1954), Divadle satiry (1954 – 1957) a v hereckém souboru Filmového studia Barrandov (1958 – 1978). Jeho filmografie obsahuje 140 rolí. K nejvýraznějším patří pistolník Grimpo ve filmu Limonádový Joe (1964), hostinský Palivec v Dobrém vojáku Švejkovi (1956), zápasník Čongr ve filmu Lidé z maringotek (1996) nebo role v televizním seriálu Chalupáři.
4. PARK STŘELOVNA
S kamarády navštěvoval park při promenádních koncertech.
Hlinomaz je autorem mnoha fejetonů a dvou knih (Neuvěřitelný návrat a Majoucta aneb jsem malující šašour), v obou vzpomíná na Příbram, která, jak uvádí, patřila k největším láskám jeho života.
Zemřel na srdeční selhání 8. srpna 1978 na dovolené ve Splitu.
Zpracovala: Hana Ročňáková
Fotografie: Karolina Ketmanová
