Po stopách
Richarda Tesaříka

1. MĚŠŤANSKÁ ŠKOLA

Po vychození obecné školy pokračoval Tesařík na měšťanskou chlapeckou školu. Lákaly ho technické obory, ale nakonec se vyučil obchodním příručím.  

Najít na mapě

Richard Tesařík se do Příbrami přestěhoval v šesti letech. Pocházela odtud jeho širší rodina, strýc Richard měl ve spodní části Pražské ulice obchod s pánskými klobouky, rodina bydlela v Dlouhé ulici. Tesařík tu navštěvoval obecnou, poté měšťanskou škol. Na přání rodičů se vyučil obchodním příručím, přestože ho lákaly spíše technické obory.

Měl velmi blízko k umění i ke sportu. „Takový lesík, jako byla tehdy zvaná Nová Květná nedaleko Dušník, přeskákat v korunách malých bříz z jednoho konce na druhý bylo jistě daleko zábavnější a zajímavější, než projít lesík po nějaké cestičce,“ vzpomínal později. Možná za to mohla jeho vysoká, štíhlá postava, možná na něj měli vliv otec se strýcem, nadšení podporovatelé zrovna vzniklého SK Příbram. Není proto divu, že Richard Tesařík patřil také k aktivním členům zdejšího Sokola.

2. SOKOLOVNA

Do Sokola chodil od sedmi let. Jeho nejoblíbenějším sportem byla lehká atletika. „Veškerý volný čas jsem trávil v tělocvičně, na hřišti nebo u vody.“

Najít na mapě

Vojenská služba ho zavedla do Berouna. V době okupace sloužil na Podkarpatské Rusi, kde získával první bojové zkušenosti při obraně tohoto československého území proti útočícím maďarským fašistům. Jako vlastenec se nemohl smířit s okupací, a tak v roce 1939 emigroval do Polska. Tam se zúčastnil prvního válečného střetnutí s hitlerovskou armádou. Po odchodu do SSSR vstoupil do československé jednotky v Buzuluku, která tu vznikala pod velením Ludvíka Svobody. V první bitvě na sovětském území se vyznamenal jako velitel pěší čety u Sokolova, kde projevil nebývalou statečnost.

Poté, co se stal velitelem tankové roty, se zapojil i do osvobozování Kyjeva. Spolu s Antonínem Sochorem a Josefem Buršíkem obdržel Richard Tesařík titul Hrdina Sovětského svazu. Domů se Tesařík vracel jako velitel tankového praporu. Při cestě k československým hranicím na něj však čekala ještě jedna bitva – ta v Dukelském průsmyku. Při ní byl vážně zraněn a přišel o levé oko.

3. BUSTA V JIRÁSKOVÝCH SADECH

Autorem busty Richarda Tesaříka, která se nachází v Jiráskových sadech, je sochař Miloš Hruška. Bustu vytvořil v roce 1976.

Najít na mapě

V letech 1945–1949 absolvoval tankovou akademii v Moskvě, v roce 1946 vstoupil do KSČ a v roce 1950 se stal náčelníkem štábu velitelství tankového a mechanizovaného vojska Ministerstva národní obrany. Postupně se začaly vyhrocovat jeho vztahy s nejvyššími armádními špičkami, včetně ministra Alexeje Čepičky. Byl přeřazen na nižší funkci, v prosinci 1953 zatčen a devět měsíců vazebně vyšetřován v ruzyňské a pankrácké věznici na základě vykonstruovaných obvinění ze ztráty utajovaných dokumentů a dále jako viník autohavárie. Na základě intervence nejvyššího sovětského představitele N. S. Chruščova byl v roce 1954 propuštěn, neboť Sověti nesouhlasili s tím, aby nositel jejich nejvyššího vyznamenání byl vězněn.

Po propuštění jeho vojenská kariéra opět rostla, velel tankové divizi, byl povýšen na generálmajora, stal se zástupcem velitele 1. vojenského okruhu, zástupcem velitele 4. armády a v roce 1959 byl vyslán do Moskvy studovat vojenskou akademii. Ani tady jeho konflikty neustaly. V roce 1960 byl ze studií odvolán, vyloučen z KSČ a propuštěn z armády. Dostavila se opět těžká životní krize umocněná traumatickými válečnými vzpomínkami, alkoholem i podlomeným zdravím.

Zemřel takřka v zapomnění 27. března 1967 na infarkt.

4. HŘBITOV

Tesařík zemřel 27. března 1967 na infarkt. Jeho urna je uložena na příbramském městském hřbitově v rodinném hrobě Wagnerových a Tesaříkových.

Najít na mapě

Text:  Václav Bešťák s přispěním Josefa Velfla,
Foto: Karolina Ketmanová